Začátkem jednoho léta jsme od našich přátel dostali nabídku, zda se s nimi nechceme vypravit do Francie, konrétně do Bretaně, kde budou mít pronajatý celý dům nedaleko pobřeží, kam se chodí sbírat i ústřice a pořádají se tradiční trhy. Upřímně, dá se takováto nabídka odmítnout? Nedá! Spočítali jsme tedy dovolenou mého dovolenkáře, naplánovali odjezd přes dva červencové svátky a vypravili se, tentokrát autem, směrem k Bretani. Je fajn mít přátele, kteří mají další fajn přátele, obzvlášť, když ti fajn přátelé mají dovolenkový dům v tak úžasné francouzské lokalitě, nedaleko historického Carnacu, naleziště neolitických menhirů a dolmenů. Megality tu naleznete v řadách několik kilometrů daleko. Pro milovníky dějin umění se jistě nemusím rozepisovat. Dnešní vyprávění bude totiž věnováno ústřicím!
Cesta do Bretaně nám trvala cca 1400 km a vyjímečně jsem nemusela řešit váhové a rozměrové limity našich zavzadel. Vyjížděli jsme přes Německo, kde je po dálnicích neomezená rychlost a člověk se tak říkajíc namlsá plynulým a rychlým během cesty. Přes Francii vedou dálnice s omezením mezi 110 – 130 km/h a navíc se připravte na tučné mýto, které nás vyšlo na jedné cestě na cca 60 EUR. Na druhou stranu jsem se kochala jejich odpočívadly. Skoro na každém 10km bylo parkoviště, které spíše přípomínalo květinový park s lavičkami pro piknik. Krapet přeháním, ale vážně mě tyhle parčíky, většinou i s čistými toaletami, mile překvapily.
Porovnejte si nezávazně akční ceny ubytování v Bretani na jednom místě ZDE
Když jsme večer dorazili do našeho cíle, další co nás překvapilo, bylo světlo. V Bretani zapadá slunce až dlouho po 22. hodině, což je pro nočního živla, jako jsem já, ideální destinace. Člověk pak ráno nemá výčitky, když si přispí, protože do večera má dostatek času, aby si to ranní povalování vynahradil.
Hned první den ráno hledáme nástroje na sběr ústřic a mušlí, které bývají nezbytnou výbavou všech místních Bretaňanů. Bereme tradiční košík z kovových drátků, na kterém jsou navíc pověšené kroužky pro správné změření mušlí a společně s kladívkem a šroubovákem se vydáváme na pobřeží, kde je již dostatečný odliv, abychom se k těmto pokladům dostali. Na to, kdy je zde odliv a příliv existují šikovné brožury, které dostanete v každém místním infocentru. Odlivové řády se vám budou hodit i při cestách do dalších míst po Bretani. Košíky jsou mmj. oblíbeným suvenýrem z této oblasti.
Přečtěte si také:
- Francie, Provence: ubytujte se na hradě z 11. století
- Francie, Provence: dovolená u levandulových polí
- Dovolená ve Slovinsku: rady, tipy a ověřené inspirace
- Dovolená na Mallorce: rady, tipy a ověřené inspirace
Ústřice se mohou sbírat jen od určité velikosti a to v omezeném množství (jak je uvedeno i na košíku), přičemž během léta by se jejich sběr měl omezit na minimum. Proto si tento tradiční zážitek dopřáváme jen jednou a to v minimálním množství. Další dny již dáváme přednost koupi této pochoutky od místních chovatelů za pár euro. Ústřice jsou pro Bretaňany něco jako náš kapr na Vánoce, proto se není čemu divit, že největší sběr a konzumace je zde během svátků Vánoc, kdy se prý na ústřice a mušle chodí s košíkem stejně jako u nás do lesa na houby.
Na útesech jsou ústřice i mušle vidět již z dálky. Poprvé jsem ústřice ochutnala kdysi před lety na jednom pracovním meetingu a musím se přiznat, že mi narozdíl od kaviáru zachutnaly. Mušle jsem se naučila sbírat, upravovat a jíst již na Zélandu, tak teď ještě ty ústřice. Po chvilce sběru zjišťujeme, že to není úplně taková sranda. Nicméně zážitek i zkušenost je to zajímavá. Na otevírání je třeba mít speciální nožík a být krapet šikovní a to já nejsem, takže jsem přenechala tuhle činnost klukům.
Po chvilce na útesech se k nám přidávají i další z místních, kteří si sem přišli nasbírat svůj dnešní oběd. Mnohem odvážnější je místní pán, který se vybaven rybářskými kalhoty vydal lovit kraby přímo do moře. Po návratu do našeho bretaňského domku jsme museli ukořistěný úlovek očistit a nechali si ústřice na večeři.
Z odpoledního výletu se vydáváme ještě na průzkum místního supermarketu a já objevuji alespoň bezlepkové místní sušenky, které jsou zde tradičně s příchutí karamelu. Bezlepkové sušenky následně objevujeme i ve speciálním obchodě s typickými plechovými krabičkami sušenek. Ty bezlepkové se sice prodávají v papírové, ale nic vám nebrání zakoupiut si nějakou tradiční plechovou nádobu a sušenky přesunout. Krémový karamel a karamelky tu jsou prakticky všude, kam přijdete. Kromě toho zůstávám opět stát v úžasu u pultů s místními mořskými plody a rybami. Bylo těžké odtrhnout mě odsud, abychom si něco nevzali s sebou. Miluji krevety, a tak si bereme k našim ústřicím ještě balení téhle pochoutky, která vychází na 5 EUR.
Na otevírání ústřic již musíte mít krapet cvik. Asi to není těžké, ale je třeba vědět „jak na to“. Kluci jsou šikovní, a tak máme večeři po chvilce připravenou. Krevety se v Bretani připravují stylově do keramické misky a chuť téhle delikátní večeře umocňuje už jen místní víno.
Ústřice seženete i u nás a s největší pravděpodobností budou právě z Bretaně, která je mekkou všech milovníků této pochoutky. Za hlavní centrum se považuje město Cancale, na severu země, kam jsme se vydali v rámci jednoho výletního dne. Kolem přístavu u majáku, kde se prakticky každý den konají malé ústřicové trhy, je poměrně těžké zaparkovat. Vypravte se tedy zaparkovat pár metrů od centra k infocentru, kde můžete hodinu a půl stát s autem zdarma. Z celé země i dalších států se sem sjíždějí turisté, aby ochutnali vyhlášené ústřice, ať již luxusně v restauraci, či stylově na pobřeží.
Naleznete tu několik stánků, u kterých si vyberete velikost ústřic a buď si je necháte zabalit s sebou, nebo si je můžete nechat rovnou otevřít na místě a vychutnat si je s výhledem na moře. Za 13 ústřic zde zaplatíte okolo 5 – 10 EUR (záleží na zvolené velikosti). V okolí Cancale můžete natrefit i na farmy, kde se ústřice chovají a odkud se rozváží do celého světa.
O ústřicích se mi bude asi ještě několik dní zdát a vy se můžete těšit na mé další vyprávění z našeho putování po Bretani.
Vaše dovolenkářka